Květen 2012

Vždy a napořád

30. května 2012 v 18:57 | Aranis |  Momentky
Tato povídka je spíš pro smutné romantiky,ale přesto doufám,že se zalíbí i snílkům nebo třeba smíškům...

Stála s očima zavřenýma.Tělem i duší se nechala pohltit svitem měsíce a hvězd.Nechávala se zcela unést jasnou nocí.Všude kolem bylo ticho.Uklidňující ticho.Bylo přece součástí noci.Byla tichá.Skrývala spousty tajemství,snů a myšlenek.Dívka,co byla na mýtině,zrovna jednu myšlenku posílala do nekonečné noci.Do nekonečného vesmíru.Jen tam stála a nechávala se zcela pohltit harmonií lesa.Bylo to dokonalé.Ty její havraní černé vlasy,které jí volně splývaly po zádech.Ten nebesky modrý korzet obepínající její dokonalé tělo.Pak byl jemný sněhobílý pásek a upnuté kožené černé kalhoty.Najednou k ní přiklusal vraník.Otevřela oči a láskyplně se něho podívala.Pohladila po čele.Pomalu přešla k jeho pravé straně,a přitom nespouštěla ruku z jeho hebkého krku.Elegantně se vyhoupla na jeho hřbet.Bylo vidět,že je zdatná jezdkyně.Téměř neznatelně ho pobídla bosýma nohama.Vraník se hned rozklusal.Za chvíli byli z mýtiny pryč.Zůstaly zde,na tajné mýtině,po nich jen lehké otisky kopyt.Za dívkou vlála záplava havraních vlasů.Ještě pořád ji tam viděl.Tak krásnou a nevinnou.Ještě dlouho tam stál a díval se tím směrem,kterým s vraníkem zmizela.Ještě pořádviděl její křišťálově modré oči.Stál tam a zasněně se usmíval.Miloval ji.Vždy a napořád.

Tajemství hvozdu

30. května 2012 v 17:46 | Aranis |  Jednorázovky
Mám pro vás zase trošku kratší povídku.Tak doufám,že vás neodradí její délka a s chutí si ji přečtete.

Bělouš se proplétal spletěmi stromů,větví a keřů.Proplétal se překážkami samotného Bílého hvozdu.Dnes však jeho obyvatele upoutalo něco jiného.Na hřebci seděla nádherná dívka.Kaštanově hnědé mírně zvlněné vlasy stáhnuté do ohonu se jí plazily po lopatkách.Měla mramorovou tvář bez jediné chybičky.Své smaragdové oči upírala před sebe.Hlavu držela hrdě zvednutou.Seděla vzpřímeně.Krása,ušlechtilost,čestnost,hrdost,vznešenost,ale také mírumilovnost z ní přímo vyřazovaly.Ne,ony ji tvořily.Měla však jiné uši.Na koni neseděla dívka,ale elfka.Její pružné tělo se hbitě vyhýbalo větvím.Do lesa začínalo čím dál víc pronikat světlo.Blížil se jeho konec.Elfka vypadal,že právě tam míří.Že právě tam je její cíl.V té chvíli vyjeli z lesa.Ocitli se na louce.Zdálo se,že je nekonečná.Elfka upírala oči na její konec.Na tváři měla vševědoucí úsměv.Pobídla svého bělouše s tou největší opatrností.Ten se oddaně rozjel.Za chvíli elfka i hřebec zmizeli z jeho dohledu.Zmizeli z dohledu a zanechali v lese tajemství své cesty.Svého osudu.

Poděkování

27. května 2012 v 20:42 | Aranis
Ahoj,
jak bych měla začít?Asi už podle nadpisu poznáte,že vám chci poděkovat.Především za to,že čtete mé povídky a vrhli jste se do elfské bojovnice.Děkuji za chválu i krtitiku.Sdělujete mi co mi mi zrovna povedlo,a co zase ne.Děkuji vám.Nakonec bych chtěla poděkovat Majkelině a mishul98.Děkuji vám za to že sem chodíte a ve volném čtete mé povídky.

Vaše Aranis

Sen či skutečnost

27. května 2012 v 18:29 | Aranis |  Jednorázovky
Mám pro vás trochu kratší povídku.Doufám,že se vám zalíbí...

Bylo pozdě a rodiče seděli právě v divadle.Zrovna jsem si chtěla pustit film,když v tom vidím jak se v okně mihl černý stín.Zkroutila hlavou nad svou naivitou.Jakmile se dodělal popcorn,usedla jsem na gauč a zmáčla play.Něco mě však zastavilo.Pokojem se prohnal vítr.Okna jsou ale zavřená?udivila jsem se v duchu.Zničehonic někdo zaťukal na dveře.Leknutím jsem až nadskočila.Pomalu jsem se zvedla a došourala ke dveřím.Vystrašeně jsem pootevřela.Ze strachu jsem omdlela.

Když jsem se probudila,ležím v mé posteli.Na to co se událo jsem si ani nevzpoměla.Až do té chvíle...

Oblékla se a sešla dolů za rodiči.Zrovna dělali snídani.Posadila jsem se už k prostřenému stolu.Táta dal vaječinku na stůl a po té se také usadil.Máma mi dala pusu do vlasů a sedla si.Nandala jsem si nejdůležitější jídlo dne na talíř a začala jíst.Přitom jsem mámě a tátovi vyprávěla o události z večera.Po konci mého příběhu se zatvářili tak nějak zvláštně.
,,Holčičko asi to byl jen sen.Už na to nemysli,"promluvil táta.Kývla jsem,ale přesvědčená jsem nebyla.Přes přesvědčování rodičů jsem měla pocit,že to jen pouhý sen nebyl.Že to byla skutečnost

Na zelené louce

27. května 2012 v 16:31 | Aranis |  Momentky

Mám pro vás další povídku.Je to povídka spíš pro nějaké snílky,i přesto doufám,že se vám bude líbit.


Seděla na zelené louce.Stín obrovského stromu stínil její tělo.Měla na sobě krásné dlouhé šaty s rameny odkrytými.Od ňader dolů k bokům byl korzet upnutý se šněrování bílou stuhou vzadu.Sukně pak se volně zrozšiřovala dolů.Sahala až na zem.Rukávy byly zvonovité.Celé šaty byly v nebesky modré barvě.Zlatavě plavé vlasy spletené ve francouzském copu byly přehozené přes rameno.Dlouhá ofina z části zakrývaly tmavě modré oči.Na tváři měla zasněný úsměv.Kolem ní poletaly motýlci všech různých barev a velikostí.Stromy byly probarvené všemi existujícími barvami.Všechno bylo tak neskutečně dokonalé... .V tom se jí na ramenou usadil motýlek.Něžně po něm natáhla ruku.Pohladila ho po jemném malém tělíčku.Jeho veliká duhová křídla zakrývala celé rameno.Motýlek na ni upřel své obrovské roztomilé oči.Tykadly jí něžně pohladil po tvářích a...
V tom se probudila.Rozlepila oči a šťastně se usmála.To byl krásný sen,mihlo se jí hlavou.Potom vstala a otevřela rozlehlý balkon.Vnímala vůni nového dne.Nechala se zcela pohltit svitem slunce a ranímu zpěvu ptáků.

Únos

25. května 2012 v 19:17 | Aranis |  Jednorázovky
Ahoj mám pro vás povídku,kterou jsme psaly ve škole na známky.Tak doufám,že se vám bude líbit.Mimochodem první tři věty psala učitelka,protože jsme na ně měly navázat vypravováním.Je to trochu dramatické tak doufám,že vás to neodradí.
Vaše Aranis


Konečně první den prázdnin! Co budu dělat dřív? Půjdu ven, budu si číst nebo si sednu k počítači? Zničehonic mi pípnul mobil. Madison. Píše, jestli půjdu k ní domů. Prý bychom si mohly zaplavat u nich v bazénu. Třeba, pomyslela jsem si a otevřela skříň. Do oka mi padly nové jemné bílé šaty po kolena. Měly světle modré tenké proužky. U prsou byla černá růžička. Na nich byly šaty upnuté a potom volně splývaly dolů. Postupně se zvolňovaly. Oblékla jsem si je, zapletla havraní vlasy do dvou copů a vzala do malé ručky mobil. Prijdu, odepsala jsem Madison. Naposled jsem na sebe koukla do zrcadla. Černá dlouhá ofina mi spadala přes křišťálově modré oči. Usmála jsem se na svůj odraz, vklouzla jsem do bot a vyrazila jsem.
Zazvonila jsem u Madison doma. Dveře se téměř okamžitě otevřely. Stála v nich a hnědooká blondýnka a hnědovláska s pronikavýma zelenýma očima. Obě byly už v mokrých plavkách. ,,Ahoj Madison. Ahoj Caitlin,''pozdravila jsem své nejlepší kamarádky. ,,Čau. Pojď do bazénu. Tohle vedro se nedá snést a bazén je příjemně vychlazenej,''odpověděla mi obratem prostořeká Madison. Pouze jsem kývla a vešla do domu.
Madison se nás zrovna zeptala jestli u ní nechceme s Caitlin přepsat. Jsou prázdniny. Tak proč ne? kývly jsme s Caitlin najednou, což vyvolalo další výbuch smíchu.
Zrovna jsme se chtěli dívat na nový film, když v tom zazvonil zvonek. Kývla jsem, jako že půjdu otevřít. Myslely jsme si, že je to poslíček s pizzou. Netušila jsem však, že v tu chvíli zažiju nejhorší okamžik v životě.
Jakmile jsem otevřela dveře, polil mě ledový pot. Ve dveřích stála postava zahalená v černém. Skáče po mě a já dopadám na studenou zem. Ze šoku ani vykřiknout nemohu. Ještě stíhám postřehnout jak mi ruce dává za záda a rovněž svazuje, než mě praští do spánku. Okamžitě jsem se propadla do tmy. Do zmaření poslední naděje na útěk či upozornění.
Když se probudím, myslím si, že to byl jen pouhý sen. Zjistím však, že mám svázané nohy i ruce. V puse roubík. Vyděšeně se rozhlédnu kolem sebe. Jsem ve špinavé a určitě léta neuklízené místnosti. Najednou prožiji další šok. Do dveří vstupuje vysoká statná postava. ,,Jak se máš, kočičko,'' zahlaholí falešným hlasem. Z pusy mi padá roubík: ,, Proč tu jsem?'' ,,Z tvým otcem mám nevyřízené účty. Proto.'' ,,Jak dlouho tu zůstanu?'' odvážím se k další otázce. ,,To není tvá věc,'' řekne a zabouchne za sebou dveře. Nato se usedavě rozpláču.
Ubíhají dny a týdny. Jsem vyhladovělá a mám sucho v krku. Sice mi každé ráno sem přinese trochu toho poživatelného jídla a vody, ale stejně nemohu pozřít ani kousek. Už tu jsem dlouho. Nemám žádné zprávy,o tom co se děje tam venku. Musím se nějak dostat ven. V hlavě se mi začal rojit plán na záchranu. Na spásu.
Sotva vejde dovnitř, kopám ho do holeně. Pak do břicha. Zaskočením neudrží rovnováhu a padá. Hravě ho přeskakuji . Vybíhám ven do neznámé ulice. Začínám utíkat kdoví kam. Hlavně pryč od toho netvora. Uběhnu kus a rozhlížím se kolem sebe. Málem hlasitě zavýsknu. Vždyť to tady znám. Asi půl kilometru odtud bydlíme. Za sebou uslyším dupavý krok a splašený dech. Ohlížím se přes rameno a vidím jak se za mnou ten chlap honí. Začnu utíkat. Neutíkám, skoro letím. Strach zesiluje dovednosti. Za chvíli zahlédnu náš dům. Ještě kousek. V tom mě někdo chytá za kapuci. Naprázdno polykám. Začnu hlasitě ječet. Ze dveří vylézají sousedi a……moji milovaní rodiče. Myslím si, že už mám vyhránu. V tom mě něco zastudí na krku. Ten hajzl jí měl schovanou pod rukávem a já si jí nevšimla. Já hloupá! ,,Hněte se a podříznu ji,'' zahřměl jeho ledový hlas. Hlavou mi projede nápad. Děkuji, pomyslela jsem si. Kopnu ho do břicha loktem. Zařve bolestí a ruka mu vyjela. Odskočím od něho. Usměju se a běžím k rodičům. Ti mě začínají zaplavovat polibky. Otec přistoupí k únosci. ,, To jste vy!'' řekne překvapeně.
Táta na něho hned zavolal policii. Po tom co přijela, projela jeho záznamy, a jelikož tam měl pár kopanců, krádeží plus můj únos, dostal doživotí.
Jakmile policie odjela, umyla jsem se, oblékla a sešla za rodiči dolů. Uvelebila jsem se v mámině klíně. Táta pustil náš oblíbený film. Už žádné trápení nebude, projelo mi hlavou než mé myšlenky přerušila úvodní znělka filmu.

Elfská bojovnice

20. května 2012 v 10:06 | Aranis |  Elfská bojovnice
Ahoj,
STOPUJI elfskou bojovnici.Další díly sice mám,ale protože je to skoro stejné jako Křištály moci tak mě to přestalo bavit.Děkuji za chození na tento blog.Budu sem dávat své povídky,ale teď sem dám jen obrázky.
Pokud se někdo ptá jak by to dopadlo-Dobře by to dopadlo.Cali'en by byla s Faillonem.

Děkuji vám čtenáři,za to,že jste se obtěžovali ji,ve volném čase,číst.
Vaše Aranis

Cali'en and Faillon

20. května 2012 v 9:51 | Aranis |  Elfská bojovnice

Cali'en

9. května 2012 v 19:02 | Aranis |  Elfská bojovnice
Toto je Cali'en tak jak jsem si ji nakreslila já.

Elfská jména-5.část

9. května 2012 v 17:18 | Aranis
U
Uršula Morcë, Morcellë (medvědice, malá medvědice)
V
Václav Yontalcar (více slavný)
Valdemar Alcarintur (slavný vládce)
Valentýn Tulco (silný)
Valentýna Tulcë (silná)
Vasil Arno, Arnon (královský)
Vavřinec Túrion, Túron (vítězství)
Věra Estel, Estellë (víra)
Veronika Eamë (učednice páně)
Viktor Mapar, Nacil, Nacilon, Nacildo (vítěz)
Viktorka Maparë, Nacilmë (vítězka)
Vilém Selmacas (vůle (mi je) helmicí)
Vincenc Túraldo (vítězící)
Viola Helinillë (fialka)
Vít Alassëon (veselý)
Vítězslav Alcarnacil (slavný vítěz)
Vladimír Séretur (vládce míru)
Vladislav Alturmenon, Valcar (slavný vládou)
Vlasta Valië, Vallë (moc)
Vlastimil Valmelindo (milující moc)
Vojtěch Hossentulton (útěcha vojsku)
Y
Yveta Tamurilë (tis)
Yvona Tamurilë (tis)
Z/Ž
Zbyněk Ahantuon (síla zlosti)
Zdeněk Alcarmo (tvůrce slávy)
Zikmund Túrevarno (ochránce vítězství)
Zlata Laurië, Laurë (zlatá)
Zoe Cuilë (život)
Zora Auressel, Auressellë (jitřenka)
Zuzana Indil (lilie)
Žaneta Erumaxë, Erumaxillë (bůh (je) milostivý)
Žofie Nóliel, Nolwë (moudrost)