Únos

25. května 2012 v 19:17 | Aranis |  Jednorázovky
Ahoj mám pro vás povídku,kterou jsme psaly ve škole na známky.Tak doufám,že se vám bude líbit.Mimochodem první tři věty psala učitelka,protože jsme na ně měly navázat vypravováním.Je to trochu dramatické tak doufám,že vás to neodradí.
Vaše Aranis


Konečně první den prázdnin! Co budu dělat dřív? Půjdu ven, budu si číst nebo si sednu k počítači? Zničehonic mi pípnul mobil. Madison. Píše, jestli půjdu k ní domů. Prý bychom si mohly zaplavat u nich v bazénu. Třeba, pomyslela jsem si a otevřela skříň. Do oka mi padly nové jemné bílé šaty po kolena. Měly světle modré tenké proužky. U prsou byla černá růžička. Na nich byly šaty upnuté a potom volně splývaly dolů. Postupně se zvolňovaly. Oblékla jsem si je, zapletla havraní vlasy do dvou copů a vzala do malé ručky mobil. Prijdu, odepsala jsem Madison. Naposled jsem na sebe koukla do zrcadla. Černá dlouhá ofina mi spadala přes křišťálově modré oči. Usmála jsem se na svůj odraz, vklouzla jsem do bot a vyrazila jsem.
Zazvonila jsem u Madison doma. Dveře se téměř okamžitě otevřely. Stála v nich a hnědooká blondýnka a hnědovláska s pronikavýma zelenýma očima. Obě byly už v mokrých plavkách. ,,Ahoj Madison. Ahoj Caitlin,''pozdravila jsem své nejlepší kamarádky. ,,Čau. Pojď do bazénu. Tohle vedro se nedá snést a bazén je příjemně vychlazenej,''odpověděla mi obratem prostořeká Madison. Pouze jsem kývla a vešla do domu.
Madison se nás zrovna zeptala jestli u ní nechceme s Caitlin přepsat. Jsou prázdniny. Tak proč ne? kývly jsme s Caitlin najednou, což vyvolalo další výbuch smíchu.
Zrovna jsme se chtěli dívat na nový film, když v tom zazvonil zvonek. Kývla jsem, jako že půjdu otevřít. Myslely jsme si, že je to poslíček s pizzou. Netušila jsem však, že v tu chvíli zažiju nejhorší okamžik v životě.
Jakmile jsem otevřela dveře, polil mě ledový pot. Ve dveřích stála postava zahalená v černém. Skáče po mě a já dopadám na studenou zem. Ze šoku ani vykřiknout nemohu. Ještě stíhám postřehnout jak mi ruce dává za záda a rovněž svazuje, než mě praští do spánku. Okamžitě jsem se propadla do tmy. Do zmaření poslední naděje na útěk či upozornění.
Když se probudím, myslím si, že to byl jen pouhý sen. Zjistím však, že mám svázané nohy i ruce. V puse roubík. Vyděšeně se rozhlédnu kolem sebe. Jsem ve špinavé a určitě léta neuklízené místnosti. Najednou prožiji další šok. Do dveří vstupuje vysoká statná postava. ,,Jak se máš, kočičko,'' zahlaholí falešným hlasem. Z pusy mi padá roubík: ,, Proč tu jsem?'' ,,Z tvým otcem mám nevyřízené účty. Proto.'' ,,Jak dlouho tu zůstanu?'' odvážím se k další otázce. ,,To není tvá věc,'' řekne a zabouchne za sebou dveře. Nato se usedavě rozpláču.
Ubíhají dny a týdny. Jsem vyhladovělá a mám sucho v krku. Sice mi každé ráno sem přinese trochu toho poživatelného jídla a vody, ale stejně nemohu pozřít ani kousek. Už tu jsem dlouho. Nemám žádné zprávy,o tom co se děje tam venku. Musím se nějak dostat ven. V hlavě se mi začal rojit plán na záchranu. Na spásu.
Sotva vejde dovnitř, kopám ho do holeně. Pak do břicha. Zaskočením neudrží rovnováhu a padá. Hravě ho přeskakuji . Vybíhám ven do neznámé ulice. Začínám utíkat kdoví kam. Hlavně pryč od toho netvora. Uběhnu kus a rozhlížím se kolem sebe. Málem hlasitě zavýsknu. Vždyť to tady znám. Asi půl kilometru odtud bydlíme. Za sebou uslyším dupavý krok a splašený dech. Ohlížím se přes rameno a vidím jak se za mnou ten chlap honí. Začnu utíkat. Neutíkám, skoro letím. Strach zesiluje dovednosti. Za chvíli zahlédnu náš dům. Ještě kousek. V tom mě někdo chytá za kapuci. Naprázdno polykám. Začnu hlasitě ječet. Ze dveří vylézají sousedi a……moji milovaní rodiče. Myslím si, že už mám vyhránu. V tom mě něco zastudí na krku. Ten hajzl jí měl schovanou pod rukávem a já si jí nevšimla. Já hloupá! ,,Hněte se a podříznu ji,'' zahřměl jeho ledový hlas. Hlavou mi projede nápad. Děkuji, pomyslela jsem si. Kopnu ho do břicha loktem. Zařve bolestí a ruka mu vyjela. Odskočím od něho. Usměju se a běžím k rodičům. Ti mě začínají zaplavovat polibky. Otec přistoupí k únosci. ,, To jste vy!'' řekne překvapeně.
Táta na něho hned zavolal policii. Po tom co přijela, projela jeho záznamy, a jelikož tam měl pár kopanců, krádeží plus můj únos, dostal doživotí.
Jakmile policie odjela, umyla jsem se, oblékla a sešla za rodiči dolů. Uvelebila jsem se v mámině klíně. Táta pustil náš oblíbený film. Už žádné trápení nebude, projelo mi hlavou než mé myšlenky přerušila úvodní znělka filmu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám elfská bojovnice?

Ano,je super 24% (37)
Docela jo 14.9% (23)
Ujde to 11.7% (18)
Jakžt takž 16.2% (25)
Ne 16.2% (25)
Fuj tajb,větší hnus jsem v životě nečetla 16.9% (26)

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 25. května 2012 v 21:07 | Reagovat

Proč ne? Ale je pravda, že dramatičnost tomu rozhodně nechybí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama