Listopad 2012

Smlouva s Ďáblem

25. listopadu 2012 v 20:27 | Aranis |  Jednorázovky
Ahoj,to jsem tu dloho nic nepřidala.Ale já fakt nemohla,a když mohla,tak se nadostávala inspirace :D
No každopádně jsem se konečně dokopala k tomu,abych přepsalačlánek,který jsem napsala skoro před rokem :D.Je psaný z doby,kdy jsem ještě psala Elfskou bojovnici,takže ten text podle něho vypadá :D(nechtěla jsem to moc upravovat :D)
Vaše Neara :D

Byl jednou docela malý asi třináctiletý Jakub. Nebyl však moc šťastný. Byl to totiž sirotek. Matka zemřela při porodu a na tatínka spadl v lese strom. Jakub, nebo Kuba se mu také říkalo, proto putoval ke své vzdálené tetě a strýci. Ale oba to byli strašní bručouni a jenom mu dávali práci, co musí udělat. Pro třináctiletého chlapce to samozřejmě nebylo jednoduché a tak se jedné noci rozhodl utéct. Pouze v otrhaných hadrech a ranečkem na rameni s trochou jídla a peněz. Jen tak se toulal po světě smutný, osamocený a mluvil pouze sám se sebou. Přivydělával si, kde se dalo, proto na některých místech zůstal déle.
Jednou se tak v lese prochází a vidí, jak k němu míří vysoká postava. Na to aby se ho zmocnila paniky u prošel velký kus světa. Postava se přibližovala. Kuba začal v šeru lesa poznávat bohaté ošacení této postavy. Měl velký zelený klobouk, za kterým byla černobílá ptačí péra. Také zelený po kolena dlouhý kabát se zlatými knoflíky. Potom bílé ponožky s knoflíky stejné barvy. Tomuto celému ošacení dominovaly zlaté boty na nízkém podpatku, které všemu dodávaly takový elegantní vzhled. Jakubovi se však na tomto muži něco nezdálo. Najednou uviděl něco, co mu vyrazilo dech. Ten dotyčný měl červené oči s malými černými zorničkami! K tomu měl takový úlisný pohled.
,, Kdo jsi?'' zeptal se ho váhavě.
,, Já jsem tvé věčné a nekonečné štěstí,'' začal. Jakub se po něm nechápavě podíval. On však klidně pokračoval.
,, Stačí jen podepsat tuhle smlouvu. Pak ti slibuji věčné štěstí, krásu, rodinu, a především nekonečný život.'' Jakub mu však nevěřil. Bylo na něm něco, co bylo úlisné, možná ty oči nebo ten falešný úsměv. Ale Jakub byl už moc dlouho sám a chtěl konečně trochu toho štěstí. Chtěl šťastný život.
,,Co musím udělat?'' promluvil.
,,Stačí to jen podepsat,'' zaradoval se muž se špatně skrývanou dychtivostí. Jakub se ale už rozhodl.
Podepsal to.Muž už své nadšení a dychtivost nedokázal dál skrývat.
Řekl pouze: ,,Do půl roku se vrátím a tvé štěstí se vyplní.Užívej si života,dokud můžeš.''
Poslední větu,však pronesl tak tiše,že už ho jakub neslyšel.A ani nevnímal.
Půl rok uběhl jako voda.Jakub se vydal na stejné místo.Čekal.Už mu to čekání začalo pomalu lézt na nervy.Vtom se ukázal ďábel.
,,Chytni se mě,''řekl a dodal, ,,a drž se pevně!''
Najednou kolem nich začaly hořet plameny.Jakubovi došlo,že ho ď ábel oklamal a nese ho do pekla.
Ale proč?Vždyť já jsem nikdy nic špatného neudělal,ptal se sám sebe,ačkoliv nenalézal odpověd.Ďábel nečekaně zařval.Rozplynul se.Kolem jakubu už se netvořila červená nýbrž bílá mlha.Jakub se začal navzdory všemu co už prožil,bát.Poprvé ucítil pravý a nefalšovaný strach.Vtom se mu v hlavě ozval jakýsi hlas.
Klid Jakube,už se nemusíš ničeho bát.Jelikož jsi nikdy neudělal nic špatného,nedostal ses do pekla ale do nebe.Neboj se,opravdu,zase uvidíš své rodiče.nejsi v pekla,ale v zemi věčného štěstí a lásky.Ale teď už jdi za rodiči,domluvil neznámý hlas.
Bílá mlha se znovu začal tvořit.Chlapec se však už nebál.Neměl žádný důvod.bylo mu,jako by byl nejchytřejší na světě.Věděl vše a vše také chápal.Měl již teď nekonečnou mysl.Najednou uviděl něco,co ho dohnalo k slzám.Spatřil oba rodiče,kteří se k němu rozběhli s otevřeno náručí.
Smlova s ďáblem se asi občas vyplatí,pomyslel si,ale na víc už čas neměl,protože se ocitl v náručí svého milovaného otce a matky.

Co z čeho?

19. listopadu 2012 v 19:24 | Aranis
Ahoj,
já vím původní je ta fráze ''Kdo z koho'',ale na tento článek se spíše hodí.Takže k věci :D...

Docela by mě zajímalo,co nejraději čtete.Jestli kapitolovky,jednorázovky nebo byste ode mne chtěli číst něco jiného a popřípadně co :D.Co se týče kapitolovek a jednorázovek tak zase jaké a jestli máte k tomu ještě něco jiného,tak prosím napiště něco jiného.

Hlasujte v anketě :D

Předem děkuji Vaše Neara(Aranis :D)

Ze srdce

17. listopadu 2012 v 16:10 | Aranis |  Momentky
Ahoj,tak vám sem přináším další romantickou momentku.Doufám,že se bude líbit.
Mimochodem tady je další kapitola k Duhové lásce :D http://aranis-blog.blog.cz/1211/8-kapitola-2-2
Neara :D

Seděla.S láskou si ho prohlížela.Dívala se mu modrých očí,které milovala.
Hnědé vlasy mu do nich spadaly.Usmála se.Odhrnula mu je z čela a pohladila ho po tváři.Pak se znovu podívala na mech na mýtince.Byla nervózní.Rozhlédla se kolem sebe.Prohlížela si každý detail mesícem osvětlené mýtiny.Každý zelený list,každou větvičku,každé stéblo trávy,každou kapku vody vytékající z potůčku,jež jim hrál v uších příjemnou doprovodnou hudbu.
Náhle se pohnul,uchytil její obličej v dlanich a přitočil ho blíže ke svým očím.
Podívala se na něj s otázkou v očích.Zavrtěl hlavou a usmál.Nechtěl mluvit.Nepotřeboval to.Stačilo se na ni dívat a už to mu rozechvělo srdce.Jen její oči musely v každém probudit lásku.
Pak se začala svými rty přibližovat k těm jeho.Zatajil na chvíli dech.Nevěřil,že se to chystá udělat.Ale pak se to pravdu stala.Políbila ho.Ze srdce...

Západ...

16. listopadu 2012 v 14:09 | Aranis |  Jednorázovky
Ahoj,tak vám sem po dlouhé době přiníším další jednorázovku.Doufám,že se bude líbit,i dkyž je trošku krutá :D
Neara

S vytřeštěnýma očima zírala na stůl,na němž byla položena smlouva.Pohledem těkala z otce na ďábla.
NE!Tati,nedělej to,prosila ho úpenlivě.Z úst jí však nevyšel ani hlásek.
On se však už ale rozhodl.Vzal ruky pero a pomolu ho dávall blíž a blíž k papíru.
Zatajila dech.Strach se k ní začal přibližovat.Věděla,že musí,ale instinkt říkal něco jiného.To nebude dobré.Co když se stane něco jiného?Nevěřila,že jim ďábel dí matčin život jen za otcovu krev.Muselo v tom být něco jiného.
Prosím,pokusila se o poslední záchranu,prosím tati,ne!
Pak se jeho ruka s perem,jež bylo naplněno jeho krví,dotklo papíru.
Pero začalo soustředěně psát otcův podpis.V ďáblových očích začalo jiskřit a na to krutě rozesmál.Podívala se na něj a už nepochybovala o jeho zradě.
Podívala se oknem z hořícího domu a spatřila západ.

8.kapitola 2/2

15. listopadu 2012 v 17:55 | Aranis |  Duhová láska
Ahoj,a zase po dlouhé době další kapča a důvody jsou pořád ty stejné.No nic.Doufám,že se bude líbit.Tahle část kapitoly je trochu jiné než předchozí,ale přesto doufám,že se bude aspoň malililičko líbit.I když uznávám,že je trochu kratší :D.
Neara

Věnováno MoniQue :D



8.kapitola 1/2

7. listopadu 2012 v 19:47 | Aranis |  Duhová láska
Ahoj,tak vám sem po dlouhé době přináším kapitolku.Já vím,měla být dříve,ale mně se opravdu nechtělo psát.No,ale dost vykecávání,dočkali jste se a tady ji v máte v celé své polovině...

Dobře.Poslední věc....

Jen jí ještě věnuji Amandĕ :D