8.kapitola 2/2

15. listopadu 2012 v 17:55 | Aranis |  Duhová láska
Ahoj,a zase po dlouhé době další kapča a důvody jsou pořád ty stejné.No nic.Doufám,že se bude líbit.Tahle část kapitoly je trochu jiné než předchozí,ale přesto doufám,že se bude aspoň malililičko líbit.I když uznávám,že je trochu kratší :D.
Neara

Věnováno MoniQue :D




Třásla se. Bolestí už nedokázala ani plakat. Provazy na rukou i nohou měla prasklé. Ležela na sudené podlaze místnosi a téměř se nemohla hnout. Přesto v sobě našla polední zbytky síly a nadzvedla se.
Mistr se ušklíbl.
,,Vážně si myslíš,že mě v tomhle stavu porazíš?''
Jen se na něj podívala s očima plnýma slzí.
,,Ale no tak, budeš to muset ještě chvíly vydržet. Pak tě ušetřím trápení,'' pokrčil rameny a na rozloučenou ji ještě pořádně nakopl.

Vzlykla. Už téměř prosila, aby ji někdo od trápení pomohl. Nedalo se to vydržet. Bolest vnější, z bolestivých ran, a kopanců,i vnitřní ze zrady a matčiny smrti.
Sebrala poslední zbytky sil a vzhlédla ke stropem zakryté obleze. Neviděla ji,ale dokázala si ji představit.
byla s ní spjata. Viděla tmavou noční oblohu pokrytou tísícími zářícími hvězdami, které dodávaly naději.
Pak měsíc ji osvětlující. V měsíci viděla matnou matčinu tvář, tak jak si ji pamatovala.
To vše viděla však jen ve své hlavě .Ale hlavně ve svém srdci.
Nikdy nezapomenu maminečko moje,pomyslela si.Vždycky tě budu milovat a bubu vzpomínat na všechny šťstné chvíle strávené po tvém boku.Vždy a napořád.
Pak se opravdu, pořádně, z celého svého srdce rozplakala.

Seděl ve svém bývalém domově zamčený v pokoji s jediným zamřížovaným oknem. Svázan se koukal na noční oblohu posetou hvězdami. Díval se do měsíce,v nemž viděl tvář svého otce, a jediné na co se dokázal soustředit,bylo vysílání dvou krátkých vět do vesmíru.
Pomoz jí, zachraň ji,prosil úpěnlivě.Nic jiného si nepřál.jen to, aby přežila.Aby ji mohl spatřit ještě jednou a říct jí,
to, co se dá vyjádřit dvěma slovy a to, o čem mluvilo celém jeho srdce.
,,Miluji tě,''zašeptal. Ta slova patřila jí.

,,Holčičko moje!Neboj se,já ti pomohu,uklidni se.Ani nevíš,jak moc mi trhala srdce,když jsem tě musela opustit.
Jak jsem byla nešťastná a nešťastná jsem doteď.Hlavně když jsem cítila všechno tvé utrpení.Slibuji ti,že bude všechno lepší.Přísahám ti lepší život,než jsi měla doteď.Pomohu ti,ale nečekej pomoc hned.
Uklidni se.Pomoc přijde,ale ty pak budeš muset splnit svůj osud.Neboj se,nebudeš sama.Miluji tě,Leinal.''
Pak to přišlo.
,,Maminko!''zašeptala.Dodala jí naději, jen musí počkat.
Udělám,co se ode mne očekává.Nezklamu ji ani celý svůj lid.Splním svůj osud!
Nato se s velkým úsilým začala zvedat.

Ještě pořád hleděl do noci a myslel na ni. Představoval si každý detail. Hnědé vlasy,modré oči,bledou pleť,dobré srdce,prostořecost,všechno.Miloval ji celým svým srdcem i duší a toužil jí pomoct.Modlil se ,ať není mrtvá.To by nepřežil.Cítil,že ještě žije.vtom mu praskla pouta a povolil zámek ve dveřích,které se začaly pomalu otevírat.S žasem se na ně díval,ale pak se probral z naprostého šoku a náhlého přívalu naděje i štěstí.
Vyskočil a vtrhl do tmavé noci. Rozhlédl se potom zamířil tím směrem,který mu radil nejen instiknt i srdce.
Počkej,prosil v duchu.Vydrž ještě chvíli Leinal,jen chvíli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 16:35 | Reagovat

Chjuchůůů, mám první koment. Kapitolka je krásná, těším se na další. Hodně štěstí a velké díky za komenty. :D
Amanda

2 Tonča Tonča | Web | 19. listopadu 2012 v 18:26 | Reagovat

Rychle fofrujem další ne?

3 ariven ariven | Web | 20. listopadu 2012 v 19:08 | Reagovat

Pěkná kapitola, hlavně druhý odstavec se mi fakt líbil. Vyvíjí se z toho opravdu zajímavý příběh...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama