Smlouva s Ďáblem

25. listopadu 2012 v 20:27 | Aranis |  Jednorázovky
Ahoj,to jsem tu dloho nic nepřidala.Ale já fakt nemohla,a když mohla,tak se nadostávala inspirace :D
No každopádně jsem se konečně dokopala k tomu,abych přepsalačlánek,který jsem napsala skoro před rokem :D.Je psaný z doby,kdy jsem ještě psala Elfskou bojovnici,takže ten text podle něho vypadá :D(nechtěla jsem to moc upravovat :D)
Vaše Neara :D

Byl jednou docela malý asi třináctiletý Jakub. Nebyl však moc šťastný. Byl to totiž sirotek. Matka zemřela při porodu a na tatínka spadl v lese strom. Jakub, nebo Kuba se mu také říkalo, proto putoval ke své vzdálené tetě a strýci. Ale oba to byli strašní bručouni a jenom mu dávali práci, co musí udělat. Pro třináctiletého chlapce to samozřejmě nebylo jednoduché a tak se jedné noci rozhodl utéct. Pouze v otrhaných hadrech a ranečkem na rameni s trochou jídla a peněz. Jen tak se toulal po světě smutný, osamocený a mluvil pouze sám se sebou. Přivydělával si, kde se dalo, proto na některých místech zůstal déle.
Jednou se tak v lese prochází a vidí, jak k němu míří vysoká postava. Na to aby se ho zmocnila paniky u prošel velký kus světa. Postava se přibližovala. Kuba začal v šeru lesa poznávat bohaté ošacení této postavy. Měl velký zelený klobouk, za kterým byla černobílá ptačí péra. Také zelený po kolena dlouhý kabát se zlatými knoflíky. Potom bílé ponožky s knoflíky stejné barvy. Tomuto celému ošacení dominovaly zlaté boty na nízkém podpatku, které všemu dodávaly takový elegantní vzhled. Jakubovi se však na tomto muži něco nezdálo. Najednou uviděl něco, co mu vyrazilo dech. Ten dotyčný měl červené oči s malými černými zorničkami! K tomu měl takový úlisný pohled.
,, Kdo jsi?'' zeptal se ho váhavě.
,, Já jsem tvé věčné a nekonečné štěstí,'' začal. Jakub se po něm nechápavě podíval. On však klidně pokračoval.
,, Stačí jen podepsat tuhle smlouvu. Pak ti slibuji věčné štěstí, krásu, rodinu, a především nekonečný život.'' Jakub mu však nevěřil. Bylo na něm něco, co bylo úlisné, možná ty oči nebo ten falešný úsměv. Ale Jakub byl už moc dlouho sám a chtěl konečně trochu toho štěstí. Chtěl šťastný život.
,,Co musím udělat?'' promluvil.
,,Stačí to jen podepsat,'' zaradoval se muž se špatně skrývanou dychtivostí. Jakub se ale už rozhodl.
Podepsal to.Muž už své nadšení a dychtivost nedokázal dál skrývat.
Řekl pouze: ,,Do půl roku se vrátím a tvé štěstí se vyplní.Užívej si života,dokud můžeš.''
Poslední větu,však pronesl tak tiše,že už ho jakub neslyšel.A ani nevnímal.
Půl rok uběhl jako voda.Jakub se vydal na stejné místo.Čekal.Už mu to čekání začalo pomalu lézt na nervy.Vtom se ukázal ďábel.
,,Chytni se mě,''řekl a dodal, ,,a drž se pevně!''
Najednou kolem nich začaly hořet plameny.Jakubovi došlo,že ho ď ábel oklamal a nese ho do pekla.
Ale proč?Vždyť já jsem nikdy nic špatného neudělal,ptal se sám sebe,ačkoliv nenalézal odpověd.Ďábel nečekaně zařval.Rozplynul se.Kolem jakubu už se netvořila červená nýbrž bílá mlha.Jakub se začal navzdory všemu co už prožil,bát.Poprvé ucítil pravý a nefalšovaný strach.Vtom se mu v hlavě ozval jakýsi hlas.
Klid Jakube,už se nemusíš ničeho bát.Jelikož jsi nikdy neudělal nic špatného,nedostal ses do pekla ale do nebe.Neboj se,opravdu,zase uvidíš své rodiče.nejsi v pekla,ale v zemi věčného štěstí a lásky.Ale teď už jdi za rodiči,domluvil neznámý hlas.
Bílá mlha se znovu začal tvořit.Chlapec se však už nebál.Neměl žádný důvod.bylo mu,jako by byl nejchytřejší na světě.Věděl vše a vše také chápal.Měl již teď nekonečnou mysl.Najednou uviděl něco,co ho dohnalo k slzám.Spatřil oba rodiče,kteří se k němu rozběhli s otevřeno náručí.
Smlova s ďáblem se asi občas vyplatí,pomyslel si,ale na víc už čas neměl,protože se ocitl v náručí svého milovaného otce a matky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog?

Ano 57.7% (113)
Ujde 17.3% (34)
Ne 14.8% (29)
Fuj tajbl,píšeš hnusně! 10.2% (20)

Komentáře

1 Dixie Dixie | Web | 26. listopadu 2012 v 14:48 | Reagovat

To je moc krásná povídka ♥ Opravdu úžasně píšeš :)

2 MoniQue tvoje ♥Affinka♥ MoniQue tvoje ♥Affinka♥ | Web | 26. listopadu 2012 v 18:35 | Reagovat

wow! moc hezká, ale ten konec jsem nějak nepochopila on umřel nebo tak nějak? ale těší mě, že zase viděl své rodiče =) jinak na mém blogu bude Vánoční soutěž o ceny, byla bych ráda, kdyby ses zapojila více info u mě na blogu =)

3 Tonča Tonča | Web | 26. listopadu 2012 v 20:05 | Reagovat

Je to takové jiné, než a co jsem u tebe zvyklá no. ALe je to příjemná  změna XD

4 Amanda Amanda | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 17:24 | Reagovat

Jde vidět, že jsi své psaní hodně zdokonalila, ale i tenhle článek je moc pěkný. :)
Amanda

5 MoniQue tvoje ♥Affinka♥ MoniQue tvoje ♥Affinka♥ | Web | 27. listopadu 2012 v 20:53 | Reagovat

u mě na blogu máš info o 1. disciplíně, doufám že se zapojíš =)

6 parala parala | Web | 4. prosince 2012 v 15:03 | Reagovat

wow! hezký!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama