9.kapitola 2/2

6. prosince 2012 v 12:12 | Aranis |  Duhová láska
Ahoj,
dávám sem pokračování 9.kapitoly,desátá na to bude sto procentně navazovat :D(pochopíte z konce).Vždycky jsem nechápala,proč když člověk začně psát něco na kapitoly věnuje se převážně jenom tomu,ale pak jsem to sama začala psát a konečně jsem to pochopila.Člověk se o to opravdu snaží zajímat,jenže se pak zapomíná na jednorázovky(já jsem dalším příkladem :D).I když se teda pracovat i jednorázovkách(mimochodem jednu jednorázovku jsem napsala včera k tématu mikuláš,čert a anděl :D a je tady na blogu :D).Já už přestávám kecat.
Jinak je kapitolka zase krátká,ale chtěla jsem to ukončit trošku napínavěji.Takže tady je :



,, Co chceš?'' zeptala se. Pocity v ní byly smíšené. Radovala se z toho, že ho vidí, zároveň však nevěděla, jak se zachovat. Přece jen se sem dostala díky němu. A teď ji zachraňuje? Nechápala ho. Přestávala pomalu chápat úplně vše. Pomalu ale jistě…
,,Co?''
,,Co chceš? První mě necháš uvrhnout do kobky a pak mě zachráníš a budeš se tvářit jako nějakej hrdina? A to ani nemluvím o tom, co mi tam dělal,'' vyjela na něj. Už nedokázala zadržovat slzy. Hrnuly se jí po tvářích a dopadaly na zem vždy s tichým cinknutím. Vpíjely se dál do nitra země. Zalévaly svou slanou chutí rostliny.
,,Ne, počkej, Leinal, ty tomu nerozumíš, bylo to jinak, opravdu,'' snažil se rychle vyvrátit její nespravedlivý soud. Bylo však už pozdě. Leinal byla příliš vyčerpaná, než aby mohla racionálně uvažovat, aby přijala jiné řešení. Proti tomu teď opravdu nemohl nic dělat. Potřebovala si jen odpočinout a aspoň na chvíli zapomenout na hrůzy z předešlých dnů.
,, Pojď, půjdeme jinam, tady není vhodné místo. Může nás tady kdokoliv odhalit,'' pobídl ji a vzal ji zase do náruče. Přikývla. Nebránila se. Byla příliš vyčerpaná na to, aby dokázala jít sama.
,, Tam jsou! Na ně!'' oslyšeli za jejich zády a otočili se. Doháněli je červení. Etroel na nic nečekal. S Leinal v náručí se vrhl do spleti stromů. Za chvíli se červeným ztratili z očí.

,,Kde jsou?!''zavrčel mistr a zaskřípal zuby. Hledali je po lese už necelé čtyři hodiny, avšak je pořád nenašli. Nemohli mít před nimi velký náskok. Etroel běžel pěšky a měl tu potvoru ještě v náručí. Jestli ho chytí, užije si podívanou, jakou ještě nezažil, pomyslel si škodolibě. Nálada se mu trochu spravila.
,,Tak honem hledejte je! Nemohou být daleko. Prohledejte každý kousek lesa. Nesmí nám utéct,'' začal vztekle rozkazovat. Vodní elfové nesmějí vyhrát, domyslel si.
Ušklíbl se nad jeho naivitou. I když prohledají opravdu každý kousek lesa, nemají šanci je najít. Našli si tak dokonalou a jednoduchou skrýš, že neměli šanci. Dostat se tam s ni v náručí byl sice trochu problém, protože tam musela vylézt sama, což jí na síle nepřidalo, ale mohla si zde zase odpočinout. Strom byl starý s velkou korunou, větve dostatečně široké, aby se na nich mohla vyspat. Potřebovala nabrat dostatek sil. Protože to nejhorší na ně teprve čekalo. Museli se dostat do tábora vodních elfů. A červení nebyli jediným problémem…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tonča Tonča | Web | 6. prosince 2012 v 16:07 | Reagovat

Skvělé...

2 ariven ariven | Web | 11. prosince 2012 v 21:41 | Reagovat

Pěkný, pěkný... Bude usmiřovačka? 3:)

3 Amanda Amanda | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 19:23 | Reagovat

Samozdřejmě, že chci pokráčko. Konečně to začíná mít nějakou tu akci a vášeň. Moc se těším.
Amanda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama