10.kapitola 1/2

12. ledna 2013 v 20:57 | Aranis |  Duhová láska
Ahoj,tak mě stávka skončila(i když neúspěšně :-( ,bohužel) a hodněěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěě dlouho jsem nic nepřidala,ale tady máte další kapitolku a slibuju,že tady články už budou :D

Věnováno všem čtenářům




,,Leinal,''zatřásl s ní jemně, ,,vzbuď se.''
V polospánku zatřásla hlavou jako známku nesouhlasu a znovu se zavrtala do tenkého Etroelova pláště.Usmál se a obrátil oči v sloup,i když její reakci chápal.Byla absolutně vyčerpaná nejen z cesty a útěku ale také z ......On sám na to nerad vzpomínal a co teprve ona?
Byla to mnohem silnější elfka,než si kdy dovedl představit.Podíval se na ni a zasněně si povzdechl.Natáhl ruku.Něžně ji pohladil po tváři. Nechtěně otevřela oči a posadila se. Protřela si oči.Pokusila se vstát,ale únava jí to nedovolila.
S úsměvem jí podal vodu a kus chleba.Vlídně mu poděkovala očima.Přesto měl pocit,že v nich zahlédl neústupný led.
Jakmile dojedla,utřela si rukama pusu a zhluboka se nadechla.
,,Děkuji ti,že jsi mě zachránil.Znovu.''
,,Nemáš zač děkovat...''začal,ale skočila mu do řeči.
,,Mám,ale stejně to nechápu.''
,,Co nechápeš?''
,,To,že mě mu podstrčíš rovnou pod nos,pak mě zachráníš,pominu to,co jsem si kvůli tomu vytrpěla, a tváříš se jako největší hrdina na světě.''
Chvíli na ni bez dechu zůstal zírat,teprve po nějaké době ho popadl a vyhrkl:,,Já jsem tě mu nevydal!Jak si to o mě můžeš myslet?!Já sám jsem z tábora utekl u před našem prvním setkání!''
,,Vážně?A myslíš si,že na to skočím?Já nejsem vypatlaná a ikdyž jsis toho asi jsi si toho nevšiml,tak budiž,ale já ti na to neskočím.To jsi se šeredně spletl chlapečku!''
,,Ty mi neuvěříš,že ne,''zašepatl,její slova mu trhala srdce a v očích mu štípaly slzy.
,,Jak bych mohla.Jinak by nás najít na té mýtině?Říkal jsi,že o ní nikdo neví.''
,,Sledoval mě.''
,,To určitě,''odvrátila hlavu.Vlastně nevěděla,co chce.Netušila...
,,Řekl mi to,přísahám!''
,,Věřit tvojí přísaze se fakt vyplatí.''
Nechápavě se na ni podíval.
,,Říkal jsi to,i když jsi mne zachraňoval poprvé.''
,,Jak to víš?''
,,Byla jsem v polospánku.Naštěstí,'' pak dodala, ,,takže z toho vyplývá,že se tvé přísaze nedá věřit.''
Zmučeně odvrátil hlavu:,,Nepřesvědčím tě.Nechceš věřit,tak nevěř,ale jedno si prosím o mně pamatuj.''
Přivřela podezíravě oči.Co tím myslí?
,,Miluji tě.''
Zůstala na něj překvapeně zírat.Ne!NE!To nemyslí vážně,jak to mohl udělat?Proč jí to říkal zrovnu v tu chvíli?Proč to vlastně říkal.Potom se otočila a seskála po větvích ze stromu.Dopadla na zem a pak se mu ztratila z očí.
Složil hlavu do dlaní.Bylo to,jako rána do živého masa.Vtom tichý tmavý lez prořízl zoufalý výkřik.

Pokračování příště...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jak se vám líbila kapitolka?

Ano,těším se na další 60.9% (39)
Nevím,počkám a potom se rozhodnu 20.3% (13)
Ne 18.8% (12)

Komentáře

1 Amanda Amanda | 13. ledna 2013 v 10:11 | Reagovat

Hálejuá, a je to venku. Vážně krásná kapitolka, jak vystřižená z profesianálního románového bestcelleru. Těším se na prokráčko. :)
Am

2 ariven ariven | Web | 9. února 2013 v 14:05 | Reagovat

Ty! Takhle to ukončit! Ale opravdu dobrá kapitola, hlavně ten závěr se ti vážně povedl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama