10.kapitola 2/2

17. února 2013 v 18:30 | Aranis |  Duhová láska
Ahoj,přesně po měsící další kapitola!Už nic neslibuji,ale doufám,ež se to zlepší.Každopádně tady máte další kapitolu a pořádně si ji užijte.Mimochodem všimněte si,že se zlepšuji v délce kapitol!A to je to jen polovina :D
Vaše Neara

Věnováno Majkelině




Holka pitomá!Pomyslel si,ale přesto vyskočil na nohy a sjel po kmeni stromu.Jakmile dopadla na zem a našel ztracenou rovnováhu,rozběhl se tím směrem,odkud slyšel její výkřik.Utíkal,co mu nohy stačily,ale bál se,že to nestihne.

Stála v obklopení černých šelem i červených.Neměla únikovou cestu.Věděla,že z toho se jen tak nevyvleče a neviděla žádné světlo na koci tunelu.
Etroeli,prosím!Zaprosila v duchu úpěnlivě,ačkoliv pomoc nepřicházela.nedivila se tomu.Ale na to,aby se ubránila,byla stále ještě příliš zesláblá.Rozhlédla se kolem sebe,až se střetla s jeho očima.Jejich ledově modrá barva vypovídala o jeho srdci.Zachvěla se představou nad tím,co ji čeká.
Mistr udělal krok blíže.
Ustoupila.
Vzdálenost mezi nimi se však zmenšovala.Nemohla jít moc dozadu,jinak by ji chytli ostatní ohniví elfové.Za chvíli se téměř dotýkali.Zvedl ruku a prsty jí zvedl bradu,tak aby se mu dívala do očí.I když se uvnitř neuvěřitelně třásla strachy,snažila se zvenku nedat nic najevo,ačkoliv se jí to nedařilo.V očích jí viděl hrůzu a děs.Nedokázala strach zakrýt.Zcela ji ovládl.
,,Kampak jsi mi to utekla?''ucedil jízlivým tónem a zle se u toho usmíval.Hrál si sní jako kočka s myší.
Neodpověděla.
,,Ten útěk se vám ale moc nevydařil,že?''
,,Vám?''udivila se.Etroela do toho tahat nechtěla.
,,Ale no tak,sama by jsi utéct nemohla,tak kde je?!''nasadil výhružný tón.
Jen ho propalovala očima.nechtěla ho do toho tahat.
,,Hele,kočičko,já dobře vím,že nás zradil a pomohl ti utéct,kde je!?''
Zůstala na něj zaraženě koukat.Tak Etroel mluvil celou tu dobu pravdu?Jak mohla být tak hloupá,že mu nevěřila,vždyť on by jí nezkřivil ani vlásek na hlavě...
,,Já vážně nevím,''řekla podle pravdy.
,,Tak ty nevíš?''procedil skrze zuby a natáhl ruku k ráně.zakryla si obličej na ochrana,i když věděla,že jí to stejně nebude nic platné.
,,Ne!Opovaž se jí ublížit,''zařval Etroel.
Zarazil se a otočil se k němu.
,,Vítej,''uvítal ho s falešným úsměvem.Zůstal zcela klidný.Leinal stále ještě držel a on by se neopovážil přiblížit.
,,Hned ji pusť.''
,,Nebo co?''ušklíbl se.
,,Nebo tohle,''hýbl následně rukou a pár centimetrů od mistrovy hlavy dopadla větev.ten na chvíli oněměl hrůzou,ale rychle se vrátil zpět do své pozice.Následně se začal chechtat jako opravdový šílenec.Leinal,kterou jednou rukou stále držel ve svém zajetí, se zachvěla.
,,Myslíš,že nás tím zastrašíš?''
,,Ne,ale tímto ano,''odsekl mu a ze stromů na ohnivé elfy začaly padat větve.Každý dopad mohl znamenat jediné.Smrt.
,,Leinal!Utíkej!'' zakřičel na ni. Okamžitě ho poslechla a běžela zaním dál do lesa. Podívala se mu za běhu do očí, ty její říkaly jediné: Promiň.
Zavrtěl hlavou, jakože se nic neděje a utíkali dál do možného bezpečí.

Na chvíli se zastavili,aby popadli dech.
,,Kam běžíme?"zepatala se elfka udýchaně.
,,Nebude se ti to líbit,ale musíme do tábora modrých.''
,,Proč?''
,,Znají tě,tam bychom mohli být v bezpečí.''
,,Jseš si tím jistý?''
,,Ne,ale je to jediné možné východisko.''
,,Tak dobrá,''přikývla,ale uvnitř ji pořád hlodaly pochybnosti.

Stáli před branami hlavního tábora vodních elfů. Etroel zabušil na obrovská, krásně zdobená,modro-bílá vrata. Leinal vedle něj nervózně čekala. Etroel se uvnitř cítil stejně jako ona. Přece jen pocházel z rodu největších nepřátel.
,,Kdo je?" zabručel ze shora na ně starý voják, aniž by vzhlédnul od knihy.
,,To jsem já Berne,''usmála se na něj.
,,Leinal,''vykulil oči, ,,holka zlatá,kde jsi se toulala?''
,,To je na dlouho,''pokrčila rameny.
,,Berne,potřebuji tvou pomoc.Toto je Etroel a je od červených.Já vím,co mi teď chceš říct,jaká je to nezodpovědnost sem vodit ohnivého elfa,ale on už je opravdu dávno zradil.Zachránil mi život.Dokonce několikrát.''
Stařík si ho zamyšleně prohlídl a pak přikývnul.Schopnost nahlédnout do cizí duše měl už od svého narození.
,,Dobrá,nech to teď být,je už pozdě,zítra vše vyřešíme.Jo a počkejte.tady máte jídlo a pití.Určitě už žádné doma nemáš.''
,,Děkuji ti,strašně moc.''
Nato ho políbila na tvář a řekla:,,Zítra ti vše povím.''
,,Už se těším,''zachechtal se.
,,Ale teď už radši upaluj,ať vás nikdo nevidí,''dodal.
,,Tak zítra,''usmála se a popřála mu dobrou noc.Etroel ji napodobil a zamířil za ní.

,,Bern byl od mala můj a maminčin přítel,navíc mne držel nad vodou,když odešla,''vysvětlovala mu,zatímco chystala skromnou,avšak vydatnou,večeři.
,,Divil jsem se,že nezavolal stráže.Je vidět,že je laskavý.''
,,To by neudělal.Má schopnost nahlédnout jiným do duše a jeho manželka je také od vás.''
,,Vážně?''podivil se.
Přikývla a schoulila se mu v klíně.Přitiskla se k jeho hrudi a opřela mu svou hlavu o rameno.Objal ji.
,,Teď bude líp,''zašeptal jí do ucha.Bušení Etroelova srdce ji uklidnilo natolik,až usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Chcete další kapitolku k DL?

ANO!
Nevím...
NE!

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 17. února 2013 v 21:32 | Reagovat

Ahojky :)
Tahle povídka je samá akce. Bude tu taky kapitolka, kdy je nebude chtít nikdo zabít nebo zajmout? :D Moc děkuji za věnování. Jsem ráda, že si zase začala psát.
Majkelina :)

2 m-ruselova m-ruselova | E-mail | Web | 21. února 2013 v 14:45 | Reagovat

P8ni, tuto povídku jsem zatím nečetla, ale rozhodně to vypadá dost zajímavě :D máš pěkný styl psaní, hezky se to čte ;-)

3 Amanda Amanda | 21. února 2013 v 17:31 | Reagovat

Konečně jsi se zase dostala k Duhové lásce..uvídíme jak to bude dál.
Hodně štěstí
Am

4 MoniQue ♥tvoje affinka♥ MoniQue ♥tvoje affinka♥ | Web | 11. března 2013 v 17:41 | Reagovat

ahoooj tak se zase vracím k blogování! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama