Elfská bojovnice

Elfská bojovnice

20. května 2012 v 10:06 | Aranis
Ahoj,
STOPUJI elfskou bojovnici.Další díly sice mám,ale protože je to skoro stejné jako Křištály moci tak mě to přestalo bavit.Děkuji za chození na tento blog.Budu sem dávat své povídky,ale teď sem dám jen obrázky.
Pokud se někdo ptá jak by to dopadlo-Dobře by to dopadlo.Cali'en by byla s Faillonem.

Děkuji vám čtenáři,za to,že jste se obtěžovali ji,ve volném čase,číst.
Vaše Aranis

Cali'en and Faillon

20. května 2012 v 9:51 | Aranis

Cali'en

9. května 2012 v 19:02 | Aranis
Toto je Cali'en tak jak jsem si ji nakreslila já.

Sestry

8. května 2012 v 19:28 | Aranis
Ach jo,Arte už zase vymýšlí nějakou pitomost.Už opravdu nevím kde se v ní tolik zla bere.Sice vždy,když jí vidím tak zapírá,ale mě už stejně nepřesvědčí.Když jsem byla malá tak jsem si myslela,že si na zlou jen přede mnou hraje,ale teď...Skoro každou pozdní noc si šeptá něco o tom,že uteče ze zámku.Nikdy sice neřekla jméno,ale kdo jiný by to byl než on.Zamilovaná určitě není.Na to má příliš zkaženou duši.Avšak vždycky musí mít stoprocentní jistotu,že spím.Nikdy se jí to však nepodaří.Pro mě je už příliš zkažená.Pro mě už dávno přestala být mou milovanou starší sestrou.Už nemám sestru...

,,Cali'en!Kde jsi?!Kam jsi s Faillonem zmizela?!Kam!?''vytrácely se mé zoufalé výkřiky do prázdna.
,,Ball,toto už opakuješ skoro dva měsíce.Od té doby co sem vtrhli liftové(změna kyrlaxinů-liftů to samé!!!),''vyrušil mě milovaný hlasa,který se objevil vždy,když jsem potřebovala.
,,A ty víš kam zmizeli!''vypálila jsem na něho.
Zorničky se mu rozšířily překvapením nad mou náhlou agresivitou.
,,Víš?''
,,Ehm-ano vím.Předpokládám,že to chceš vědět,záleží však na tom jestli krátkou nebo dlouhou verzi.''
,,To je jedno,ale řekni to už prosím.''
,,Dobrá,tak tedy začnu vyprávět od začátku.Už jsi jistě slyšela o proroctví,ztracené princezně a jak jinek než Arcalovi.
To proroctví mluví pravdu.Ztracená princezna není mrtvá a už vůbec ne ztracená.Ta princezna se jmenuje Cali'en,''já jsem na něj zůstala zděšeně zírat, ,to tvá sestra,Ballklin,je ta nakterou celé ty roky čekáme.Ta která se před 16 lety ztratila.Ta která jako jediná dokáže porazit Arcala,ona totiž zdědila více moci než on.Ne Arcalo,ale tvá sestra Ball.Ona,Cali'en,ho dokáže porazit.''
,,A-a-ale to znamená,''zděšeně jsem polkla, ,,to znamená,že je Cali'en adoptovaná.''A sotva jsem to dořekla,mi začaly stékat po očích slzy.Má milovaná mladší sestra je ztracená princezna.U všech králů Arínie.Já nemám setru.
Najednou jsem cítila jak se mi podlamují kolena a mé mysly se začínají ztrácet v nekonečné tmě.Vtom okamžiku jsem se propadla do bezvědomí.Ještě stihla jen matně postřehnout jak jí popadají hrubé,ale přesto jemné ruce.Skončila v Herronově náruči.

Obrázky k elfské bojovnici

22. dubna 2012 v 16:11 | Aranis
Ahoj,jakmile budu moct tak naskenuju na počítač pár obrázků k elfské bojovnici.Nakreslila jsem je sama,tak doufám,že se vám budou líbit.
Aranis

Vězni?

10. dubna 2012 v 17:51 | Aranis
Je konec,bleklo mi hlavou.Zrovna mě se spícím Faillonem svazovali.On odešel.Nenávidím ho,stejně jako svého bratra.Toho jsem však nikdy neviděla.Arcala.Prý zuří.A bude s Ientem ještě víc,jakmile se nám podaří utéct.V noci.Až budou všichni spát.Pokud se za námi vydají dva tři lidi.Dokážeme je zabít.Faillon je neuvěřitělně rychlý a já jsem taky dost dobrá bojovnice.
Faillon to taky říkává.Ach Faillone,vzbuď se už.když jsem se od něho dozvěděla,že býval Arcalův přítel,vyrazil mi tím dech.Myslela jsem,že je to jen knižní přirovnání.Nebylo.Doopravdy jsem zalapala po dechu.Z myšlenek mě probudila Ientova slova.
,,Tak co holubičko.Jak se ti tu s námi líbí,''zašvitořil a usmál se falešným,jízlivým úsměvem.
Jen jsem ho probodla nenávistným pohledem.
,,Ale copak.Tolik nenávisti v tak líbezné tvářičce.No no no.''
Pouze jsem od něho odvrátila zrak.
,,Tak fajn,když to chceš takhle,''pokrčil rameny a odešel.
,,Rozvažte jí nohy,Faillon spí.Bez něho nikam nepůjde,''dodal ještě.
Já jsem zatím spřádala plány k útěku.Jen co se Faillon probudí.

,,Faillone,probuď se,všichni už spí.Prosím,''prosila jsem ho úpěnlivě.
,,Co,co se děje?''začal se trochu hlasitě nenápadně ptát.
,,Pššt,jsme u Ienta v táboře.Všichni lidé spí.Musíme utéct.''
,,Chápu.Jen...kde jsou koně?''
,,Támhle,''ukázala jsem ke stromům s koňmi, ,,zbraně máme u sebe.Jeden člověk je na stráži,ale toho lehce přepereme.Horší bude rozruch,''šeptala jsem vyprahlími rty.
,,Ale jsme svázaní,''dodala jsem smutně.
,,Klid.Já tě rozvážu a ty potom mě.Ty se pak vydáš pro koně a já se vrhnu ze zadu na toho člověka.Jsme elfové.Mnohem lehčí a tišší.A když mu zakryju rukama ústa ani nevykřikne.Platí?''zašeptal náš plán.
,,Ok,jdeme na to,''řekla jsem a podala mu ruce,aby mi je rozvázal.Za chvíly jsme byli volní.Kývli jsme potichu na sebe.¨
Potichu jsem se rozeběhla ke koním.Faillon ke hlídajícímu člověku,měl to jednodušší,protože člověk spal.Jenmu dal na ústa roubík a svázal mu ruce.
,,Rychle,''šeptal na mě.
,,Hotovo.Nasedat,''řekla jsem a Allien vyjela lehkým a hlavně tichým klusem pryč.Pryč od lidí.Pryč od něho.Lotiél se vydal za námi.Copak to bude tak jednoduché?Vtom se za námi ozval poplašný roh.Od nich.Od lidí.
Najednou moje bystré elfské uši zachytily vzdálený zvuk.Zněl jako velice rychlí trysk koně.
Jako spása z nebes se před námi objevil konec lesa.Záchrana.Pobídla jsem Allien.Lotiél vyrazil za námi.Allien však byla jako střela.Když se rozběhla nikdo kromě mě a jí samé ji nezastavil.A v tom okamžiku jsme byli venku z Veanského lesa.A před námi se rozprostíralo obrovské elfské město Laitaně.Naše záchrana.Prohledat celé město by samotným elfům trvalo nesnesitelně dlouho.A lidem ještě déle.Když si najdeme dobrou skrýš,tak se jim určitě vyhneme.Ale kde?
,,Kde se schováme?''křikla jsem na Faillona a zpomaliva Allien,aby s nimi srovnala krok.
,,Koně schováme do nějakého hřebčína a my se schováme v některém z domů na začátku města.Tak je oklameme.Jen musíme najít ten..Už ho vidím přidej,''šeptal.
Allien a já jsme je asi po dvou sekundách předběhli.Dojeli jsme to hřebčína,rychle schovali koně,zaplatili za chvíly ubytování a běželi zaklepat na nějaké z dveří.někdo zrovna otevíral dveře.Máme štěstí,chtěla jsem zavýsknout,ale naštěstí se ovládla.
,,Dobrý den,můžeme se u vás v domě prosím na chvíly schovat?Prosím?!''žadonila jsem úpěnlivě.
,Ale proč..''ptala se oslovená žena nechápavě.
,,Vysvětlíme vám to uvnitř,prosím,''zaprosila jsem zoufale,protože jsem uslyšela Ienta.Poslechla.Pustila nás dál.Už už jsem si chtěla oddychnout,když jsem v tom uviděla lebky.Elfské lebky!Panebože!!!Co budeme dělat?Honem pryč!
Faillon si toho taky všiml a začal opatrně se mnou couvat.Jakmile jsme byli venku ze dveří dali jsme se na útěk.Zaklepali jsme o pár dveří dál.Tam nás konečně pustili dovnitř.
Bázlivě jsem se rozhlídla po domě.Nic všude čisto.Krásný domeček.Uff...
,,Mohl bych vás poprosit o vysvětlení?''optal se zřejmě pán domu.
A tak jsme se pustili do dlouhého a úlevného vysvětlování.A vtom nás z něho probralo zaklepání,ne bušení na dveře.IENT.
,,Můžete nás prosím schovat?''zaprosila jsem a vrhla na muže doslova psí pohled.
Muž, jelikož pochopil kdo jsme a co děláme,nás tedy pustil do sklepa,který měl utajené a skoro neviditelné dveře.Sotva jsme se schovali,do dveřích vrazil Ient a hlavně lidé.Začali celý dům prohledát.Za nějakou dobu odešli a my jsme vylezli ven.
Konečně jsme si mohli pořádně oddychnout,protože jsme viděli jak Ient vyjíždí z města.Rozloučili jsme se i s se srdečným poděkováním a vyrazili do hřebčína pro Allien a Lotiéla.Jakmile jsme nasedli na koně,pocítili jsme úlevu.
Poklusem jsme vyrazili z obrovského města do hlavního cíle.Hlavního a nějvětšího sídla elfů.Korien.

V nouzi

8. dubna 2012 v 14:59 | Aranis
Spí už dvě hodiny.Musím ji vzbudit,ale co se bude dít potom?Jak se bude chovat?Tolik otázek a žádné odpovědi.
Musím ji vzbudit,jinak je šance,že nás tu objeví.Nebo nějaký mědvěd,cokoliv.Calie'en je,ale skvělá bojovnice.Lepší jsem nikdy neviděl.Cali'en.
Rozhodl se,vzbudí ji. ale je to velké riziko.
,,Cali'en,vstávej,musíme jet.''
Cali'en sebou jenou cukla.
,,CALI'EN!!!''křikl jsem na ni.
,,Co je,co se stalo.Poslední na co si vzpomínám,je pád z koně,''začala mluvit nachápavě.
,,Klid,už je vše v pořádku.Nic se neděje,''začal ji Faillon uklidňovat.
,,Ale,ale musíme pryč,co když nás najdou,potom bude konec,''začala panikařit,jak bylo jejím zvykem.
,,To máš sice pravdu,ale ted se musíš trochu najíst.Uklidni se.Nic se nestane.Prohledat by jim trvalo zatraceně dlouho.
Navíc jsme na ně vyzráli,protože jsme nešli doprostřed lesa,ale zahli jsme doprava.Klid.Tu máš,''řekl jsem a podal jí měseč s vodou a elfský chleba.
Nic neřekla,pouze se dlouze napila.Bylo na ní však vidět,že chce co nejdřív vyrazit.
,,Ok,jsem silná.Jedeme.''
A tak jsme vyjeli.
,,Musíme objet les,jinak bychom na ně mohli narazit.Bude to však delší cesta,''řekl jsem a nasedl na Lotiéla.
Dobře,schválně jestli nás doženeš,křikla zvesela a nasedla na Allien.
,,O to se klidně vsadím,''řekl jsem,ale nedělal jsem si velké naděje.Allien a Cali'en by spolu nikdo nedohnal a to i kdyby měli nejrychlejší koně světa.
,,Vsaď se,že budeš odsedlávat koně!''řekla a vyjela poklusem z lesa.
,,To spíš ty,ne?''zvolal jsem a také pobídl Lotiéla.
Allien se však rozjela tryskem.Než jsem se nadál byli z lesa pryč.Čekali na nás.
,,Smůla,''vykřikla vesele Cali'en když jsme k nim dojeli.¨
,,Čekáš dlouho?''zeptal jsem se jízlivě.
,,Ani ne,sotva pár minut.Ale u vás je to normální.Loudalové!''odpověděla na stejnou notu.
,,Fajn,ale teď musíme potichu a klusem.Nechceme přece aby nás objevili,''řekl jsem už zcela vážně.Po dobře míněné jízlivosti nebylo ani stopy.
,,Ok,''řekla a vyjela.
Já jsem radši už nic neříkal,protože to nemělo cenu a museli jsme jet v naprosté tichosti.
A tak jsme jeli oklikou,v naprosté tichosti a nervozitě.

,,Zase nám utekli generále a teď se spolu nejspíše smějí.Jak je to možné?!Vždyť ta holka byla zasažena šípem.Vtom šípu byl jed.Okamžitě každého uspal.Tu holku,ale ne.Ona je velmi silná.Tady se projevila její vntřní síla a vyrovnanost.A především její moc.Pravá a nefalšovaná moc.Ale dobrá.Ta holka má v srdci více dobra než všichni z nás dohromady.
Vrr...,''křičel jako na lesy Ient, ,,vždyť jsme uprostřed lesa.Už dávno bychom na ně měli narazit.Ale ne.My ne.Museli se na začátku lesa vydat doprava nebo doleva.A teď určitě objíždějí les.Jinak by na nás museli narazit.Vrr....To není m ožné.Já ji rozsápu holýma rukama.Ale je jí škoda,že tak pěkná tvářička musí umřít.Škoda,velká škoda.''
,,Pane?Pojedeme za nimi ven z lesa?''otázal se mě generál Orlan.
,,Ano,''řekl jsem rozhodně.
,,Pane,promiňte,že vás zase obtěžuji,ale budeme si na ně muset počkat na druhém konci lesa.Kdybychom jeli zpátky tak se zdržíme a nedoženeme je.Byli by pořád asi tak kilometr před námi,''řekl Orlan.
,,Dobře a už mě neobtěžujte,musím přemýšlet.Za pět minut ať jsou všichni na koních a připraveni vyjet,''uzavřel jsem debatu.
,,Pane,promiňte,že vás obtěžuji,ale vyjedeme.HNED,''řekl Orlan klidně hlasem,který nepřipouštěl námitky.
,,Co si to dovoluješ,mluvit se svým pánem takto?A navíc proč?!''křikl jsem rozzuřeně.
,,Vidím je,jsou tam.Stačí se podívat."
,,To si děláte....,no vážně!JEDEME!!!''křikl jsem s nově nabitou sebedůvěrou.

,,Faillone!Musíme jet,vidím je.Jedou cvalem lesem přímo k nám!''řekla jsem Faillonovi z koňského hřbetu.
,,COŽE?No opravdu.Musíme jet tryskem!Teď!!!''
A tak jsme se rozjeli.A pěkně rychlým tryskem.Nikdo nás nemohl dohnat.Ani s nejrychlejšími koňmi světa.
Allien je totiž ten nejrychlejší kůň na světě.Teď jsem si byla stoprocentně jistá.A vtom se to stalo.
Vzduch proťal výkřik.Faillon.Allien jako by vycítila můj strach o něj.Poslušně,bez jakhokoliv pokynu se obrátila a přicválala k Lotélovi.Faillon ležel na zemi.Okamžitě jsem seskočila z koně a shýbla se pro něho.Z ramene mu trčel otrávený šíp.
Spal.Přesně jako já.
,,Tak tě mám.Konečně,''ozvalo se nade mnou.Vzhédla jsem.Ani jsem nemusela.Věděla jsem,že to je on.Ient.Byli moc blízko.Nestačila bych ho vzít a nasednout s ním na Allien.Nestihla.Přesto jsem doufala.
,,Svažte ji,ať se zbytečně nevzpírá.NESMÍ UTÉCT!poslední dvě slova pronesl jako rozkaz.
,,Dobře,''odpověděli jako loutky lidi.Najednou nám nikdo nevěnoval pozornost.Zvedla jsem se a nasedl s Faillonem na Allien.Allien vycítila a můj strach a chystala se rozběhnout.
,,Jedeš někam?zeptal se mě jízlivě Ient.
Probodla jsem ho nenávistným pohledem.
,No tak,tolik nenávisti,vždyť jsem ti ještě nic neudělal,''a sám se tomu ubohému vtipu zasmál.
,,Svázat a koně přivažte k našem.Ta klisna je velice rychlá,''dodal a vtom se na mě a spícího Faillona vrhli lidi.
Je konec,problesklo mi hlavou.

Na stopě kořisti

31. března 2012 v 19:02 | Aranis
Už zase nám utekli a to byli na koních.To není možné.Pán bude zuřit.Měli sice strašně rychlé koně.Zvlášť ta klisna.
Na té seděla ta holka.Jak je to možné!!!Vběhli do lesa,tam kde je nemáme šanci najít a oni to ví.Dobře to ví.Teď se nám nejspíše smějí jak jsme hloupí,že jsme je nechali zdrhnout anižš by jsme se za nimy vrhli.Ale co,jen ať se smějí.Tentokrát je nenechám utéct.Pojedu za nimi a klidně tu holku servu z koně holýma rukama.Ať se děje,co se děje.Ale vypadala jako bojovnice.Uměla totiž perfektně jezdit na koni a k tomu všemu měla u sebe meč,luk a toulec se šípy.Navíc měla vše bojovné oblečení i vybavení v modré a bílé barvě.A ten kluk.O tom není třeba mluvit.Arcalo říkal,že je nejlepší válečník jakého kdy poznal.Že jde na něhoj vyzrát jen lstí a momentu překvapení.No jo,hlavněnám teď nesmí utéct.

,,Pane,pojedeme tedy za nimi?''otázal se velitel vojsk Ienových Restailon.
,,Ano,mají sice velký náskok,ale určitě teď nejedou na koni.Podle mého mínění jsou tak uprostřed lesa.Nasedat.Jsme na stopě kořisti,''odpověděl Ien už uvězněný ve svých myšlenkách.

,,Fallione,myslíš,že pojedou za námi?''otázala se mě Cali'en.
,,Ano,lord Ien se tak snadno nevzdává.Zrovna jsou podle mě tak na začátku lesa,''odpověděl jsem úplně klidně,ale Cali'en se okamžitě vyděsila.
,,Tak to bychom měli vyjet taky.Honem.Aliien pojeď za mnou prosím,musíme vyjet,''začala okamžitě organizovat a volat na tu krásnou rychlou,silnou a vytrvalou klisnu.
,,Dobře,ale musíš se uklidnit,''zazubil jsem se na ni.
,,Lotiéle,poběž za mnou trochu si poklušeme,co tomu říkáš,''zavolal jsem vesele na Lotiéla.
,,Allien je osedlaná a jak vidím Lotiél už taky.Dáme si závod?''zavolala Cali'en na mě nadšeně.
,,Na konec lesa,poslední nese zásoby a odsedlává koně.Platí?''řekl jsem.
,,Výzva?''
,,Ano.''
,,Na tři.Tři.Dva.Jedna.Teď,''a sotva to dořekla a nasedla,podlídla Allien k lehkému klusu.
Já s Lotiélem vyrazil za ním.Jak jsem se ale stihl přesvědčit Allien by udělala pro ni všechno.Umřela by pro ni vyčerpáním.Jsou si hodně podobné.Obě mají tak láskyplnné a mírumilovné oči.Obě milují přírodu a Arínii.Obě dvě jsou rychlé,mrštné,vytrvalé a mají bojovný um.Jedna by pro tu druhou zemřela a obráceně.Navzájem se milují.Miluju já Lotiéla?Ano mám ho velice rád.I on by pro mě zemřel.Jak jsem stihl zjistit má velice podobnou povahu jako já.Ano mám ho rád.
,,Vypadá to,že budeš odsedlávat!''křikla na mě Cali'en zepředu a vytrhla mě tím z úvah.
,,No,to bych ne....''zbytek jsem nestihl dořict,protože těsně klem mé hlavy proletěl otrávený šíp.
,,Pozor!!!''vykřikl jsem a pobídl jsem Lotiéla.
,,Já jsem je slyšela,neboj se o mě,Allien mě zachrání!''vykřikla,ale přesto byl v jejím hlasu slyšet strach.
,,Vzdejte se,nemáte proti nám šanci,jsme v převaze,''řekl s lidovým klidem lord Ien.
,,O tom pochybuju,''vykřikla Cali'en a pobídla Allien.Ta jako vycítila Cali'enin starch a vyrazila dopředu s takovou rychlostí co jsem ještě nikdy neviděl,jako by letěly.Lotiél však vyrazil za nimi,byli jsme jim docela blízko,i když jsem věděl,že je předhonit nedokážeme, a vtom kolem mě proletěl šíp a Cali'en vykřikla.Z levého ramena jí trčel dlouhý šíp.
,,Nepadej,vzpamatuj se a drž se jen v sedle,sice tě nedoženu,ale jsem za tebou,''křičel jsem zoufale.
Ne,nesmí se jí nic stát.Je nadějí celé Arínie.Ale bojíš se o ni i z jiného důvodu,viď?Ne.Ale ano.Ne,teda ...
Z myšlenek mě protrhl Cali'enin výkřik.Spadla z koně.Allien okamžitě zastavila a Lotiél taky.Okamžitě jsem seskočil z koně a poklekl ke Cali'en.Vypadala jako by spala.Otrávený šíp,jed je umělý spánek,blesklo mi hlavou.Dal jsem jí do sedle Lotiéla před sebe.Vyrazili jsme z lesa tryskem.Allien za námi,za chvíly nás předhonila a potom zpomalila,aby jela s námi ve stejném kroku.
Proletěli jsme loukou do dalšího lesa.Tam jsme,ale zahnuli do prava.Před námi se objevila záchrana.Skála a uvnitř jeskyně.
Proklusali jsme do jeskyně,kde jsem sesedl z koně.Potom jsem vzal opatrně Cali'en do náruče a položil jí na zem vystlanou mechem.Teď musím jen počkat až se probere.
Tento les budeme muset objet.Ale i tak nám lidé budou pořád na stopě.Jak na stopě kořisti.

Útěk na život a na smrt

31. března 2012 v 9:47 | Aranis
Hlasy se rozléhaly po celé místnosti,ale já je slyšela jako ze vzdáleného světa.Snažila jsem se upamatovat co se stalo.Pokusila jsem se zvednout hlavu a vtom mě ochromila ostrá bolest v zátylku.Okamžitě ke mně přiskočil Fallion.
,,Cali'en není ti nic?Jsi už v pořádku?''ptal se ustaraně.
,,Ne,ale myslím,že jsem se kapku nestačila ubránit co?''odpověděla jsem zesláble.
,,Byla jsi vyděšená a zaskočená z toho co jsem ti řekl,to se dá omluvit a navíc,když k tomu připočtu fakt,že se na nás vyřítila v přesila pětice kyrlaxinů,tak se není čemu divit.Kolik lidí by stihlo okamžitě se vžít do své role bojovníka?''
,,Stejně jsem byla vycvičená jako bojovnice a měla bych rychle reagovat,''řekla jsem na to zahambeně ze svých vlastních nedostatků.
,,Tobě něco vysvětlovat je jak házet na stěnu hrách nebo jak se to říká,''řekl s úsměvem.
,,Poslední dobou se čím dál více směješ,mimochodem kde to vlastně jsem?''No to ses tedy brzy zeptala Cali'en,vždyť ani nevíš komu vděčíš za život.,pomyslela jsem si trpce.
,,V nejbližším domě na kraji města,když ses rozhodla upadnout do bezvědomí vzal jsem si tě do náruče a běžel jsem s tebou do Arcalima,''prohodil s úsměvem.
,,Aha,''zmohla jsem se sotva na to,protože jsem právě zjistila,že mě moje tajná láska měla v náručí.Jaké to asi bylo?Proč jsem jen byla v bezvědomí?A proč jsem nestihla zareagovat na jak se na mě vrhli kyrlaxini?Proč jsem se jen nehala omráčit?VRR,nejraadši bych si za to nafackovala.Ach jo....Vždyť mě zná jako bojovnici,kterou nikdo neporazí ani nezaskočí a zatím mě musel tahat z každé bryndy.Achich ouvej....
,,Jsi v pořádku,nějak si se zamyslela,''zeptal se mě se starostí v hlase.
,,Ano.Mimochodem půjdeme dál,myslím,teda jak jsi říkal,že mě Arcalo chce tak už po nás určitě vyslal pátrání,''řekla jsem ve snaze co nejrychleji odtud zmizet.A pak jsem vstala.
,,No,nojo tak už pudem,''procedil Fallion.
,,Super,už jsem se lekla,že tu budeme navždy,kde mám svoje zbraně?''lekla jsem se a začala hledat po prosvětleném pokoji.
,,Tady,''řekl a podal mi můj nádherný modrý meč a tmavě modrý luk s toulcem,ve kterém byly šípy s modrým pavým peřím.
,,Děkuju,''pronesla jsem s úsměvem, ,,jdeme si koupit ty koně a zásoby?''
,,Ano.''

Po chvíly jsme dorazili do stájí s nádhernými koňmi.,,Dobrý den,chtěli bychom si koupit dva koně,peněz máme dost,jaké jsou na prodej?''zavovala jsem po stáji s úsměvem.
,,Dobrý den,pěkně vítám slečinko,neznáme se?A vy pane také dobrý den,''začal muž zaskočeně mluvit,když nás uviděl s meči a luky.
,,Chtěli bychom dva koně se sedly i uzdami,sedlo nejlépe westernové.Jaké jsou na prodej?''zeptal se Fallion,který měl v hlase značnou znepokojenost.
,,Ano,jistě pane a krásná paní,koně jsou na prodej všechny,jen si račte vybrat,''řekl a pokračoval:,,Pokud hledáte vytrvalé a rychlé koně jsou tu jen tady ti dva.''A ukázal na krásného vraníka a přenádhernou klisnu palomino.Její pohled patřil pouze mě.Tak smutný,tak prosebný pohled jsem ještě nikdy neviděla,byl to pohled plný lásky a něhy,tak podobný mým očím.To rozhodlo.
,,Beru si prosím tu klisničku a westernové sedlo a uzdu prosím,''usmála jsem se.
,,Já si tedy beru toho vraníka,''dodal s úsměvem Fallion.
,,Dobrá to všechno tedy bude dohromady dělat 100 zlaťáků.''
,,Fíha,dobrá tak tady máte,''řekl Fallion a podal prodavači celý měšec.
,,Já vám tedy přinesu ty sedla a uzdy,''dodal rychle totálně vyvedený z míry prodavač,protože nečekal,že je vezmeme,tedy to tak aspoň vypadalo.
,,Pojď sem Allien,ty jseš krásná klisnička,''začala jsem se rozplývat zatímco Fallion pouze vzal Lotiéla a vyvedl ho ven.
,,Tady máte vše co jste chtěli a nashledanou,''řekl trpce prodavač koní,zřejmě proto,že přišel o své nejlepší a nejmilejší koně.
Vyvedli jsme tedy koně ven,kde jsme je osedlali a nauzdili.,,Nasedat,''řekl Fallion a vyjel poklusem pryč z města.
,,Holka,''řekla jsem ke klisně, ,,přece se nenecháme předhonit,že ne?''A co jsem do dořekla tak jsem vyjeva už cvalem za Fallionem.
,,Máme tě,''zakřičela jsem vesele a plácla jsem ho po rameni.
,,Pššt,slyším kyrlaxiny,poslouchej a jeď poklusem za mnou,''zašeptal mi do ucha.Normálně bych asi spadla pod jeho teplým dechem z koně,ale teď jsem dostala strach,z nich,z kyrlaxinů.Ale ne,teď se vystrašit nenechám,budu bojovat,neztrapním se před ním znovu.Ne ne ne.Pomylsela jsem si vyjela tiše za ním.
Najednou se za námi ozval hrůzostrašný řev,otočila jsem se.A málem se mi leknutím zastavilo srdce.Nejen,že tam byli kyrlaxinové,oni tam byli lidi a pátrali po někom,po mně,už zase.
,,Jsou za námi a vidí nás,''křikla jsem na Falliona.
,,Jedeme tryskem,''zavelel hlasitě Fallion a rozjel se.A já za ním.Za pár sekund Allien předhonila Lotiéla.Jemu se to však nelíbilo a vyrazil za námi.Lidé si nás už ale všimli a Vyrazili za námi.Allien a Lotiéla však už nikdo předhonit nemohl.
Jakmile jsme byli v půlce lesa mohli jsme vydýchaně slézt z koní a dát jim napít z blízkého potoka.poplácala Jsem Allien hrdě po krku.S ní jsem nedohonitelná.Ji mi museli seslat sami bohové.


Děj pokračuje

30. března 2012 v 21:51 | Aranis
,,Cože?Ona vám utekla!Jistě,vždyť je s ní on!Moje drahá ztracená setřička vám proklouzla mezi prsty!A můj drahý zrádný
bývalý přítel jí pomáhá,co si to dovoluje?Bojovat proti nejmocnější bytosti světa!Jak se opovažuje!!!''křičel Arcalo jako smyslů zbavený.
,,Omlouvám se můj pane,ale nešlo je dohonit,vždyť jsou to elfové i ti nejlepší z nás(například já,pomyslel si Ien) to uznávájí,''pokusil se pána uklidnit Ien.
,,Vždyť jsem tě vytáhl z vězení a tak se mi odvděčuješ?,moc spokojený s tebou nejsem,ve válce jsi byl lepší mnohem lepší.Ale nevadí,však my je dostaneme.Tebe však čeká trest,víš že jsem nemilosrdný a rád se dívám na bolest druhých,''pokračoval Arcalo.
,,Ano pane,''odpověděl Ien,avšak věděl,že ho tím naštvě.
,,A tak bych řekl,že 20 ran ohnivým bičem by mělo stačit.''
Ale Ient na Arcala vytřeštil pouze oči s čirým děsem.Vždyť se nebude moct hnout a on to věděl a Ient zase věděl,že ho Arcal vyšle hledat tu holku s tím klukem,on ale chce hlavně svou sestru.Věděl,že pokud mu ji přivede,Ariníe padne do rukou čistáho zla.Samotného ryzího zla.Otřásl se nad tou představou.Proč ho vlastně posluchá?Protože mě vysvobodil z cely,kam mě uvrhli jeho rodiče.Poprvé v životě pochyboval o tom jestli dělá správnou věc.

,,Myslíš si fakt,že dokážu svého bratra,o kterém ani nevím,porazit mocí,o které nemám ani potuchy?''
,,Právě proto tě tak hledá.Jeho jediná slabina,je ta pokud mu ukradneš jeho čisté a pravé srdce,které ještě jako malý chlapec ukryl do bezpečí.On a já jsme jediní,kdo ví kam,''odvětil Fallion.
,,Jak to všechno víš?''divila jsem se.
,,Protože jsem byl jeho přítel,''slovo přítel však skoro vyplivl.
Vyvalila jsem na něho oči v čirém děsu.
,,Cože jsi byl,''vyjekla jsem.
,,Přítel,bohužel,ale velmi toho lituju,''usmál se.
,,Ale proč jsi tady?Na straně dobra?''divila jsem se.
,,Protože mi zabil celou rodinu a když mě na jeho hrad přivedli jeho poskoci mi tam začernil duši,''odvětil se smutkem v hlase.
,,Ježiši to je mi líto,promiň,''rozesmutnila jsem se.
,,Nemohlas to vědět,''odvětil s úsměvem.
,,No ale to ne není to jedno,''snažila jsem se mu to vymluvit.
,,Už nesmutni já se s tím smířil,nepomůžeš jim a nesmutni nesluší ti to,teda až na tvoje oči jsou roztomilé,''uculil se.
,,Dobrá tek tedy jiné téma hovoru.Kam to vlastně míříme?''zeptala jsem se ve snaze odsranit jeho smutek,protože to že se s tím smířil určitě nebyla pravda.
,,Míříme k pobřeží moře na jih k lordu Luenovi a lady Miliend.Lady ti řekne vše co musíš vědět a pomůže ti v sobě objevit moc,která ti ukáže jaké věci potřebuješ k tomu abys bratra porazila.A pak se tedy uvidí,''řekl.
,,Aha,mimochodem koupíme si koně nebo půjdeme pěšky?''
,,Koně,kousek od tud je vělké městi Arcalimoe,kde si opatříme zásoby na cestu a dva koně.''
,,A..,''
Zbytek jsem nestihla doříct protože mě přerušil s tím ať už jsem zticha.Najednou na nás vyrazila pětice kyrlaxinů a obklíčili nás.
Co budeme dělat?blesklo mi hlavou.Je neporazíme.
V tom mě ochromila tupá bolest v zátylku,poslední co jsem spatřila byl Fallion,který zabil posledního kyrlaxina a poklekl ke mně.
,,Ne,hlavně ať není mrtvá,vždyť jí.....''zašeptal,ale zbytek jsem neslyšela,protože jsem upadla do bezvědomí.
 
 

Reklama